Leanne aka Reiko aka James se vrací :D. Ti co mě mají na facebooku se už mohli leknout nedávno přidaných fotek, ti ostatní mají možnost se leknout teď - aneb jaký byl brněnský animefest 2011 ^^?

První věc, která mě hrozně mile překvapila bylo to, jak tam byli všichni (teda aspoň ti, co jsem potkala) fajn. Nejen otaku, ale i normální lidi, co na nás chvíli zírali jako na totální idioty a pak nás poprosili o fotku. Ne že bych se jim divila, Rakeťáci se ve městě nedají potkat každej den :D. Takže děkuju všem dokonalým lidem co tam byli, děkuju organizátorům za možnost se zúčastnit takové akce, protože to byl můj první AF a dopadl líp, než jsem čekala ^^.

V pátek odpoledne jsme po dlouhé, až moc dlouhé přípravě zdrhaly se Sayou vyzvednout Katalanne na nádraží. Vzhledem k našemu cosplayi Jessie a Jamese na nás lidi koukali jako na magory, což byl naprosto perfektní pocit ^^. S naším skvělým orientačním smyslem se nám po sakra dlouhé době podařilo dostat ke Scale (poznávací znamení byla obrovská spousta cosplayerů hromadících se před ní), což je vlastně kino, kde probíhaly přednášky a tak. Tam přišlo první milý překvapení, když si nás lidi všimli (já jsem to ale doopravdy nečekala :D), začali recitovat tu rakeťáckou báseň a někteří si nás vyfotili. Další zastávka byla přímo ve Scale, kde jsme se bez menších problémů všechny tři registrovaly a hned zamířily ke stánkům, rozplývaly se nad plackama, plyšákama, polštářema, vějířema s Hatsune Miku, plakátama, přívěskama atakdále, což nám zabralo těch pár desítek minut do zahájení. Organizátoři nás ale nechtěli pustit do sálu kvůli Kateiné moc velké tašce. Po dalších deseti minutách, kdy jsme přemýšleli, kam tašku nacpat (šatny samozřejmě plný) zbyla jen možnost jen do tělocvičny, kam jsme teda zamířili. Opět se projevil náš perfektní orientační smysl (a to jsme prosím Brňačky :D) a hledání tělocvičny zabralo další půlhodinu, takže stihnout zahájení už jaksi nešlo. Zato jsme stihly promítání 5cm per second, anime s nejdokonalejší grafikou jakou jsem kdy viděla, ale některý scény mě prostě nudily. Saya asi deset minut před koncem zdrhla a já jsem se pak nechala Kate s nějakou její kamarádkou a zdrhala domů taky.

V sobotu měla Saya v úmyslu dostat mě do Continentalu (to jest jakože hotel) už v sedm, což jí ovšem moc nevyšlo, já jsem byla schopná se tam dostat až o půl deváté :D. Say se mezitím stihla seznámit s slečnama cosplayujícíma pár postav z Naruta, který si nás v pátek v KFC fotily, a tak jsme se k nim nakonec přicpaly, protože přednáška Drobné zvrhlosti (o_O? Ale tak mohlo to být velice zajímavé :D) neproběhla, přednášející onemocněla. Teď to mám trochu rozmazaný :D, ale myslím že jsme zamířily zase do Scaly, kde měla být Cosplay soutěž. Jenže ze sálu nás vyhodili, protože prý musí vyvětrat. A tak jsme se vyplácly na zem a z holek vypadlo, že mají domluvenej sraz s dalšíma slečnama z AkatsukiTeamu a prý že jim nevadí, pokud půjdeme s nima. Nyaaaa, potkat se s někým takovým hned na svým prvním animefestu, další skvěý překvapení ^^. Po Cosplay soutěži jsme teda vyběhly před Scalu a hledaly ,,Naruto lolitky", jak nám Veryuu aka Tenten popsala jejich kostýmy. A uviděly jsme je prakticky hned, protože jejich šaty, paruky a vůbec všechny do detailů pořešený doplňky (Kakashiho a Narutova kabelka a Sasukeho tetování a Gaarova tykev a vůbec všechno :D).. nádhera. A když Lio řekla, že ty šaty šila sama, tak jsem je musela obdivovat ještě víc. Každopádně přes tu počáteční rozpačitost se holky chovaly úplně skvěle a jsem hrozně moc ráda, že jsme se s nima potkaly. Totiž Aiko bydlí asi kilometr ode mě, což by mě vůbec nenapadlo.

V sobotu jsme nestihly prakticky vůbec nic. Já jakožto crossdresser (crossdressing je, když se v anime kluk převléká za holku a naopak.. teda ne že bych se já převlíkala normálně za kluka, ale cosplayovala jsem Jamese :D) jsem chtěla jít na přednášku o tomhle tématu a Saya vlastně taky a nakonec jsme tam teda šly, i když byl ten sál dost nacpanej a vzduch vydýchanej. Přednáška byla skvělá, i když technici naprosto neschopní a dělalo jim problém spustit pár videií. A pak už následovala cesta domů.

Neděle pro nás začínala o trochu později než předchozí den, protože ráno se nic moc nedělo. Vlastně jediná zajímavá věc mi přišlo promítání Hetalie, ale to jsme nakonec zavrhly. Poslední zastávka bylo pár obchůdků, kde jsem si koupila zaručeně japonský ramen (byl vyroben v EU a chutnal jako normální instantní polívka ^^), koláček štěstí, nějaký japonský sušenky, pohlednice a asi pár dalších zbytečností. A zazvonil konec a je animefestu konec T_T.

Leanne